sobota 24. března 2018

Něco málo o Autismu

Autismus (z řec. αυτός autos, sám) je tzv. vývojové mentální postižení projevující se abnormální sociální interakcí, stálými opakujícími se vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi. Objevuje se před třetím rokem věku. Patří mezi poruchy autistického spektra (PAS).





Příčiny autismu jsou neznámé, většinou se má za to, že za poruchami autistického spektra patrně stojí kombinace genetických předpokladů a dalších rizikových faktorů jako je zátěž životního prostředí látkami nepříznivými pro lidský organismus apod., některé studie popisují souvislosti mezi výskytem autismu a destabilizace nezralého imunitního systému během prvních dvou let života (např. prudké infekční onemocnění nebo intoxikace organismu), velmi kontroverzní je spojení s očkováním (např. Delong popisuje retrospektivní analýzu, ve které zjistil pozitivní korelaci autismu a očkování), podobné typy studií jsou však vesměs hodnoceny jako slabé z hlediska vypovídací hodnoty. Závažnost postižení má širokou škálu a bere se jako neléčitelné, takže provází člověka celý život, avšak některé terapeutické postupy mohou projevy autismu zásadně kompenzovat do té míry, že autista je schopen studovat i pracovat, většinou však s různými formami úlev. U dospělých jedinců bývají často úspěšné speciální kompenzační psychologické techniky.

Při hledání rizikových faktorů pro rozvoj autismu komplikuje situaci fakt, že v minulosti byl autismus často poddiagnostikován a postižení byli spíše kriminalizováni. Jakákoliv retrospektivní analýza tak zachytí korelaci výskytu autismu s jakýmkoliv faktorem, který jeví rostoucí tendenci, např. proočkovaností, příjmem biopotravin nebo třeba počtem pirátů operujících u pobřeží Afriky, tedy jde o faktory, které nemají s autismem velmi pravděpodobně žádný biologický vztah ve smyslu kauzálního nebo rizikového faktoru. S hledáním příčin autismu je spojen i jeden z velkých podvodů, kdy A. Wakefield publikoval v prestižním časopise The Lancet studii, která prokazovala zvýšený výskyt poruch autistického spektra po očkování MMR. Tato studie byla později odhalena jako podvod, kterým si Wakefield "vyrobil" důkazy pro probíhající soudní spor. Po odhalení podvodu byla studie stažena a Wakefield byl zbaven oprávnění vykonávat lékařskou praxi.

Souvislost mezi očkováním a propuknutím autismu pak v současné době zcela vyvracejí rozsáhlé studie, například studie Jain, Marshall, Buikema, Newschaffer provedená na více jak 95tisících respondentů, která nenalezla žádnou souvislost mezi vakcinou MMR a autismem

Diagnostické metody se stále rozvíjejí, nicméně s ohledem na to, že poruchy autistického spektra se určují pomocí psychotestů diferenciální diagnostikou (v podstatě vylučovací metodou), škála příznaků je velmi rozsáhlá a neexistuje jednoznačný (vždy platný) klinický obraz, stává se, že se názory odborníků na pacienta liší – pro správnou psychometrii autismu je nutná solidní praxe. Pro diagnostiku dospělých se navíc používají zcela odlišné testové sady. Dříve (do devadesátých let) běžně docházelo k záměně za lehkou mozkovou dysfunkci, schizofrenii a různé další formy poruchy osobnosti.

Řada probíhajících výzkumů naznačuje nové možnosti především rané diagnostiky autismu (funkční magnetická rezonance, analýza motoriky, analýza hlasu, EEG markery, hladiny metaloproteinů), zatím žádná z těchto metod však neprokázala obecnou platnost, byť výsledky některých postupů jsou nadějné. Vyvíjejí a upřesňují se i definice jednotlivých forem autismu, významnou změnu přinesla nová verze amerického diagnostického manuálu psychických chorob DSM-5, tato změna je nicméně často diskutovaná a někdy vnímaná kontroverzně.

Příznaky Schopnosti a chování různých autistických jedinců se navzájem velmi liší a různí lékaři často mohou dospět k různým diagnózám. Smyslové vnímání autistů je oproti ostatním lidem odlišné a na určité podněty proto mohou reagovat jinak. V stupni postižení smyslového vnímání jsou velké rozdíly.
Sociální vývoj Zdravé děti jsou od časného věku společenské bytosti – navazují oční kontakt, otáčejí se ke zdroji zvuků, uchopují prst a usmívají se. Už ke konci prvního roku života jsou u dětí pozorovatelné všechny základní emoce, což souvisí se zráním nervového systému. Naproti tomu většina autistických dětí dává přednost předmětům před obličeji a má obrovské potíže při učení se běžné každodenní mezilidské interakci. Už během prvních měsíců života často vypadají, že jsou lhostejní k druhým lidem, protože se vyhýbají očnímu kontaktu a nekomunikují tak často jako ostatní děti. Autistické děti se často zdají dávat přednost samotě před společností a mohou reagovat pasivně na objímání a mazlení. Později zřídka hledají útěchu od druhých a neodpovídají normálním způsobem na projevy hněvu či náklonnosti ze strany rodičů. Výzkumy ukázaly, že ačkoliv autistické děti mají své rodiče rády, projevy této náklonnosti mohou být neobvyklé a je obtížné je interpretovat. Rodiče, kteří se těší na radosti mazlení a hraní, jsou často zmateni i zdrceni tímto neočekávaným chováním. Podle Simona Baron-Cohena autistické děti se také často zdají postrádat empatii a schopnost vidět věci z perspektivy druhých. Zdravé děti nad pět let mají schopnost vhledu do pocitů, záměrů druhých podle nonverbálních gest, výrazu tváře, apod. Sociální odcizení jedinců s autismem a Aspergerovým syndromem může být natolik intenzivní, že mnoho z nich udává, že mají imaginární přátele, nebo si vytváří imaginární světy a scénáře. Navazování a udržování přátelství ve skutečném životě je pro ně často velice obtížné, objevují se tak příznaky sociální fobie. I když ne všichni, většina autistů nedokáže zcela regulovat své jednání. To může mít podobu slovních výbuchů, které jsou neadekvátní situaci, nebo také sebezraňujícího chování. Autisté typicky preferují neměnné rutiny a stálá prostředí a mohou reagovat negativně na jejich změny. Nejsou neobvyklé projevy agresivity, sebestimulační chování ani přílišné stáhnutí se do sebe v obtížných situacích.
Smyslové vnímání Velmi časté jsou příznaky shodné se symptomy u dysfunkce smyslové integrace, např. nadměrná nebo naopak nedostatečná citlivost na doteky, zvuky či pohyby, tělesná neobratnost, sklon k snadnému rozptýlení, impulzivní tělesné nebo verbální jednání, abnormálně vysoký nebo naopak nízký stupeň aktivity, obtíže při učení se novým aktivitám, potíže při přechodu z jedné situace do druhé, sociální a emocionální problémy, opožděný vývoj řeči či motorických schopností. Jedním častým příkladem jsou obtíže se sluchem, kdy autistický člověk může mít potíže slyšet a rozumět ostatním v hlučném prostředí, například ve větším davu na oslavách. Pokud s někým mluvíme v hlučnějším prostředí, vnímáme řeč směřovanou k nám jako hlasitější (díky neverbální komunikaci), ačkoliv tomu tak není. Tento jev je známý jako fenomén koktejlové party  a u autistů je zjevně narušen. Kolem druhého roku věku lze také u autistických dětí vypozorovat, že se častěji dívají na ústa svých maminek namísto do jejích očí. To lze vysvětlit vyšší mírou vyhledávání spojitosti mezi pohybem úst a řečí. Kromě toho někteří autisté (nejčastěji s diagnózou Aspergerův syndrom) vnímají za určitých okolností vjemy prostřednictvím tzv. synestezie - vjem přijatý jedním smyslem je interpretován i jako vjem jiného smyslu, např. hudbu vnímá nejen jako zvuk, ale i vizuálně v tvarech nebo barvách. Samotnými autisty je tato vlastnost často ceněna, zejména v umělecké sféře.

Problémy s komunikací Do tří let věku zdravé děti ovládnou řeč. Už okolo prvního roku batole říká první slova, otáčí se při zaslechnutí svého jména, ukazuje, když chce hračku, a jasně odmítá, když něco nechce. U autistů je řečový vývoj odlišný. Někteří zůstanou němí po celý život, s různým stupněm gramotnosti. Komunikace jinou formou, např. obrázky, posunky nebo písmem pro ně může být mnohem přirozenější. Některé autistické děti v prvním měsících normálně žvatlají, ale brzo poté přestanou. U jiných může být vývoj řeči opožděn, někdy až do období dospívání. Nicméně neschopnost mluvit neznamená nedostatečnou inteligenci. Při vhodných podmínkách mohou někteří mluvit celé hodiny. Ti, co mluví, někdy používají řeč neobvyklými způsoby a zachovávají rysy časnějších vývojových stádií. Někteří komunikují pouze jednotlivými slovy, jiní opakují naučenou frázi znovu a znovu. Někteří opakují vše, co slyší, což je známé jako tzv. echolálie. Některé děti mohou mít vývoj řeči jen slabě opožděn, nebo dokonce i předčasný a mohou mít neobvykle velký výrazový slovník, nicméně mají velké potíže udržet běžnou konverzaci. Často vedou monolog na své oblíbené téma a nedávají ostatním možnost komentovat. Když hovoří s jinými autisty, často vedou střídavé monology. Tak jako normální lidé mají potíže s chápáním autistické nonverbální komunikace, intonace a výrazů, stejně i autisté obtížně rozumí normálním lidem. Autistické chápání jazyka bývá velmi doslovné, normální lidé většinou hledají skrytý význam v tom, co autisté říkají, a očekávají od nich naopak pochopení těchto skrytých významů ve své řeči. Autistická gesta, mimika a pohyby mohou být snadno pochopeny jiným autistou, ale jen obtížně jinými lidmi. Intonace hlasu je u autistů typicky velmi subtilní a normálnímu člověku připadá značně monotónní až strojová. Některé autistické děti s dobrými řečovými schopnostmi nekomunikují na své věkové úrovni, ale mluví jako malí dospělí. Z těchto důvodů je pro normálního člověka obtížné pochopit, co se vlastně autistické děti snaží říct, a ty proto mohou hlasitě dávat najevo svou frustraci, nebo si samy vezmou, co chtějí. Tyto komunikační bariéry jsou pro ně velmi stresující a mohou přispět k sociální úzkosti, depresím nebo k sebepoškozujícímu jednání.

více https://cs.wikipedia.org/wiki/Autismus


Žádné komentáře:

Okomentovat